<-- Předchozí část

Největší mýtus – existuje jeden způsob, jak napsat životopis

I obecný profesní životopis bychom tedy měli přizpůsobit účelu, s jakým jej píšeme. Pokud však odpovídáme na konkrétní vypsanou pozici, je toto přizpůsobení nejen důležité – je naprosto zásadní. Je asi jasné, že pokud jsme programátorem a budeme se hlásit do výběrového řízení na učitele IT kurzů, upozorníme na trochu jiné dovednosti a zkušenosti, než pokud se budeme hlásit na specializovanou pozici nezávislého senior JAVA programátora.

Mnozí kandidáti si tento fakt neuvědomují a domnívají se, že pokud neuvedou do životopisu naprosto vše a naprosto detailně, pak se nejedná o životopis objektivní, či že by jej snad mohl považovat personalista za “smyšlený”. To ale pochopitelně není pravda – kdybychom měli napsat do životopisu všechny naše relevantní zkušenosti, pak by to byl životopis na několik stovek stran. Vždy přece vybíráme to podstatné. Fakt, že neuvedeme nepodstatné, přece neznamená, že si vymýšlíme. Tím samozřejmě nikoho nenabádám, aby neuvedli nebo zamlčeli informaci, která je pro výkon dané pozice podstatná (například že nemáme řidičský průkaz, že nesmíme vykonávat určité pracovní činnosti apod.) – to může ústit v závažné následky, včetně ukončení pracovní smlouvy, pokud takové zamlčení zaměstnavatel odhalí.

Mnozí kandidáti se domnívají se, že pokud neuvedou do životopisu naprosto vše a naprosto detailně, pak se nejedná o životopis objektivní…

Jen těžko vás však může budoucí zaměstnavatel “popotahovat” za to, že máte ještě další zkušenosti, než jste v životopise uvedli, nebo jste se zabývali ještě dalšími činnostmi. Protože to se předpokládá a dvě strany životopisu pochopitelně nemohou zahrnout naprosto vše.

Obujme se do bot posuzovatele našeho životopisu

Proč je zvažování, co do životopisu detailně uvést, a co spíše zestručnit, tak důležité? Představme si opět personalistu nebo konzultanta, který se probírá desítkami či stovkami došlých životopisů na danou pozici. Na první posouzení každého životopisu má typicky – několik sekund. Ano, to je doba, kterou věnuje našemu pečlivě sestavenému elaborátu, jehož vypilování nám zabralo mnoho hodin práce. Co rozhoduje o tom, zda po sedmi vteřinách personalista náš email zavře, odpoví, že se bohužel neslučujeme s požadavky pozice a věnuje se dalším životopisům?

Personalista – tak jako každý jiný zaměstnanec – chce svůj čas samozřejmě využít co nejefektivněji, a proto se chce setkat pouze s těmi kandidáty, kteří mohou danou pracovní pozici získat nejpravděpodobněji.  Kteří to budou? Pochopitelně ti, jejichž profesní životopis se bude co do největší míry překrývat s implicitními i explicitními požadavky na danou pracovní pozici.

Na první posouzení našeho životopisu má personalista typicky … několik sekund.

Jak napsat dobrý životopis? Znát implicitní a explicitní požadavky na pracovní pozici

Implicitní požadavky jsou ty, které nejsou v oficiálním inzerátu uvedeny, ale které se předpokládají díky charakteru firmy či typu oboru (např. banka preferuje konzervativní typy osobností, kreativní společnost naopak mladé a nekonformní uchazeče apod.). Zahrnují také spoustu preferencí zaměstnavatele či budoucího nadřízeného, které v inzerátu nelze uvést, protože by to bylo diskriminační a odporovalo to principu rovných příležitostí (preference ohledně věku, pohlaví, národnosti a podobně). Byli bychom však naivní, kdybychom se domnívali, že takové preference neexistují. Implicitními požadavky je taky spousta očekávání, které si nadřízený třeba ani neuvědomuje až do doby, než se setká s kandidátem, který je nenaplňuje („potřebujeme tady někoho solidněji vypadajícího/více pečlivého/více trpělivého…“) Přestože se o implicitních požadavcích obvykle nedozvíme přímo, můžeme odhadnout alespoň některé z nich – můžeme se zamyslet nad typem oboru či firmy, zajít se podívat k sídlu společnosti a sledovat, jaké typy osob z ní vycházejí, můžeme konzultovat s kamarádem, jehož manželka byla v tomto oboru zaměstnána a podobně.

U explicitních požadavků na pracovní pozici, tedy těch, které jsou uvedeny v pracovním inzerátu, už žádné omluvy z neznalosti neexistují – zaměstnavatel jasně specifikuje, co očekává a kdo je pro něj ideálním kandidátem. I když je tato představa někdy nereálná a uvedenou kombinaci vlastností a zkušeností na pracovním trhu lze jen stěží nalézt, přesto bychom se měli snažit této představě co nejvíce přiblížit. Samozřejmě nevymýšlíme si a nelžeme. Ale ruku na srdce, očekává-li zaměstnavatel především zkušenosti s vedením týmu, a my v životopise především rozepisujeme, jak dobře ovládáme SAP, ale o vedení týmu se nezmíníme ani jednou, pak se nemůžeme divit, že náš životopis nebude posouzen pozitivně.

Hledejme relevantní zkušenosti, kde jen můžeme – a zmiňme je v životopise

Vrátíme-li se k výše uvedenému příkladu s požadavkem na vedení týmu, pak i pokud jsme neměli na předchozích pozicích přímé podřízené, měli bychom se zamyslet, která naše zkušenost se požadavku zkušenosti s vedením týmu nejvíce podobá? Kde jsme užili podobné schopnosti? Třeba jsme vedli další zaměstnance nepřímo (v rámci projektu, v rámci expertní skupiny). Možná jsme sice nevedli tým, ale často jsme školili nové zaměstnance (a třeba jde novému zaměstnavateli především o komunikační a sociální schopnosti). Možná jsme neměli podřízené, ale zato jsme v rámci naší hobby činnosti krajským předsedou svazu chovatelů koček – to sice není pracovní pozice, ale o našich manažerských dovednostech a práci s “podřízenými” může mnoho říci.

Pro každou v inzerátu zmíněnou zkušenost či vlastnost bychom se tak měli snažit najít něco ze své zkušenosti a ve svém profesním životopise to zmínit. Nejlépe opakovaně a na více místech. I pokud jsem absolvent vysoké školy a hlásím se do svého prvního zaměstnání a na pozici, kde je “zkušenost s vedením týmu výhodou”, určitě nezapomenu na své zkušenosti s vedením studentské organizaci nebo skautského oddílu. To jsou drobnosti, které mohou rozhodovat právě o oné zásadní věci – pozvání na pohovor. Třeba jen ve smyslu “pan Novák sice zkušenosti s vedením týmu nemá, no ale tady píše, že… no sejdu se s ním, uvidíme…” A zbytek pak už je na nás, na sympatiích, na schopnostech prezentovat se, na štěstí a na dalších faktorech, o kterých píšeme výše. Účel životopisu je splněn.

Pro každou v inzerátu zmíněnou zkušenost či vlastnost bychom se tak měli snažit najít něco ze své zkušenosti a v životopise to zmínit. Nejlépe opakovaně a na více místech.

Jak napsat špatný životopis? Říkat příliš mnoho nebo příliš málo.

Personalista, váš budoucí nadřízený či konzultant personální agentury hledá ideální překryv vašeho profesního životopisu s pracovní pozicí a negativně bude pravděpodobně hodnotit nesoulad v obou směrech – tj. příliš málo zkušeností, ale také příliš mnoho zkušeností, z nichž mnohé se “už” nepřekrývají s tím, co na dané pozici očekáváme. Pro takového kandidáta pak personalisté s oblibou použijí pojem “překvalifikovaný”. Samozřejmě se obávají, aby takový člověk s mnoha zkušenostmi zůstal motivovaný v pozici, kde všechny nevyužije. Možná si říkají, že kandidát s tolika zkušenostmi je “fluktuant” a plně jej nemotivuje tento obor či daný typ práce. Nebo si řeknou, že bude jistě mít velká platová očekávání. Interpretací může být opět tolik, kolik je personalistů, a reálnou situaci (například to, že práce, o kterou se ucházíme, je ve skutečnosti naší vysněnou pozicí) nemusí vůbec pochopit. Jedině pokud budeme pozvání k pohovoru, můžeme své očekávání a pozici vysvětlit.

A opět se nám ukazuje základní účel profesního životopisu v situací výběrových řízení – pozvání k pohovoru. Bezpečnou volbou je proto zamyslet se, které naše zkušenosti nad rámec pracovního inzerátu budou při posuzování CV k užitku, a které nikoli. Píšeme-li životopis na konkrétní pozici, která je samostatná, bez vedení týmu, a kde je nejdůležitější naše zodpovědnost a nezávislost, pak není účelné ani důležité detailně rozepisovat, kolik jsme kde vedli zaměstnanců, kdo nám reportoval přímo, a kdo nepřímo – to lze shrnout do jednoho pravdivého bodu “zkušenost s vedením týmu”. Místo toho ale rozepíšeme vše, co vypovídalo o naší nezávislosti (“reporting vedení společnosti v zahraničí”, “nutnost řešit na místě problémy zákazníka”) a zodpovědnosti (“postupné převzetí zodpovědnosti za celý region”).

Bezpečnou volbou je proto opět zamyslet se, které naše zkušenosti nad rámec pracovního inzerátu budou při posuzování CV k užitku, a které nikoli.

Zásadní poučkou by tedy mělo být – neexistuje jeden náš profesní životopis, existuje tolik životopisů, kolik existuje pozic, na které odpovídáme. Jedinou myslitelnou výjimkou v tomto ohledu je, pokud budeme odpovídat na více pozic stejnému zaměstnavateli či do stejné personální agentury – zde bychom měli poslat buď životopis velmi podobný, či na tyto odlišné verze upozornit a zdůvodnit je v průvodním dopise. Pokud se však hlásíme v krátkém časovém odstupu na různé pozice k jednomu zaměstnavateli (či do jedné personální společnosti), měli bychom na to zaměstnavatele (agenturu) upozornit vždy – bude to považováno za známku naší solidnosti a otevřenosti.

neexistuje jeden náš profesní životopis, existuje tolik životopisů, kolik existuje pozic, na které odpovídáme.

Několik tipů na závěr

Na závěr upozorním na pár tipů, které vycházejí z mé dlouholeté praxe a setkávání se se stovkami životopisů. Konkrétní provedení je samozřejmě na vás a rádoby odbornické rady typu “použijte písmo Times velikosti 12” berte s rezervou. Přesto je dobré nezapomenout na některé zdánlivé samozřejmosti:

• Profesní životopis by měl být strukturovaný a k věci (tedy ne psaný v dlouhých odstavcích, ale v bodech, heslech nebo stručných větách).
• Před odesláním životopisu nikdy nezapomenout zkontrolovat pravopisné chyby pomocí automatické kontroly pravopisu a dát přečíst životopis druhé osobě – často nás udiví, kolik drobných chyb nezávislý čtenář najde.
• Dejte svůj životopis přečíst známému (ideálně mimo náš obor) a zeptejte se ho, zda vše chápe. Budeme překvapení, kolik dvojznačností a nejasností se skrývá pod různými heslovitými vyjádřeními. Obzvláště pozor, používáme-li jako vzor životopisu profesní životopis jiné osoby.
• Zásadní otázkou by mělo být “Co chce zaměstnavatel v životopisu najít?” “Na základě čeho se bude personalista rozhodovat, zda mě pozvat k pohovoru?”. Životopis by měl být vždy psán tak, aby obsahoval to, co je důležité, a naopak neobsahovat to, co pro danou pozici důležité není.
• Bude-li profesní životopis obsahovat nepravdivé údaje či pokud v něm naopak údaje důležité pro danou pracovní pozici chybí (na jejich základě by se zaměstnavatel rozhodl jinak), může to později ústit nejen v ukončení pracovní smlouvy, ale i v další právní kroky zaměstnavatele (včetně např. vymáhání náhrady škody)!
• Snažme se usnadnit personalistovi či posuzovateli co nejvíce práci – přehledným formátováním, stručnými formulacemi, známými formáty souborů (věřte, že pokud personalistovi dorazí 100 životopisů, nebude se namáhat s rozbalováním vašeho zip nebo rar archívu, nebo hledat převaděč wps souborů.). Všechny tyto drobnosti vypovídají o naší empatii, sociální inteligenci a kompetencích.
• I když životopis v pdf vypadá lépe, nejoblíbenější jsou formáty doc, docx nebo rtf. Třeba i proto, že v něm může personalista rychle opravit drobnou chybu, které si všiml, než podstoupí CV vašemu potenciálnímu šéfovi…
• Životopis by měl obsahovat přiměřené množství informací – ani mnoho (3 stránky je absolutní maximum) ani příliš málo (pouze názvy pozic a doby zaměstnání – i takové životopisy někdy přicházejí…). Vždy vynechte nerelevantní informace (málokoho zajímá, kam jste chodili na základní školu a jak se jmenují vaší rodiče – doby kádrováků jsou už naštěstí pryč). Naopak několik informací, které ozvláštní váš profil (koníčky, volnočasové aktivity) a upozorní na některé vaše schopnosti a kompetence (aktivní sporty, psaní knih, hra v hudební skupině atp…) může vašemu životopisu velmi prospět – třeba jen proto, že někdo v týmu “taky hraje hokej”.
• Otázka fotografie: její přiložení do emailu či vložení do rohu životopisu je výhodou pouze v případě, že se jedná o fotografii kvalitní jak po formální, tak po obsahové stránce. Naskenovaná fotografie (nejlépe v rohu s razítkem) ze starého občanského průkazu ani fotka z pláže není na životopis ideálním řešením. Dámy by měly volit fotografie decentní, vyhovující business etiketě oblékání (oblečení, zakrývající ramena, pouze přiměřené líčení a nenápadné doplňky), ne kreativní studiové produkce po vzoru focení modelek – takové fotografie jsou vhodné pro castingy nebo umělecké konkurzy, ne pro business situace. Pánové – nechte si poradit ve výběru fotografie od kolegyně či manželky (nezapomeňte na business etiketu – oděv přiměřený ucházené pracovní pozici). Češi jsou národem amatérských fotografů – požádejte někoho ve svém okolí, ať vaši fotografii vhodně upraví. Než odbyté a nekvalitní fotografie (nebo jste-li vyloženě nefotogenický typ a při osobním setkání zanecháte lepší dojem než pouhou fotografií), pak raději fotografii neposílejte. Žádná chyba to není.