Jaký je vlastně rozdíl mezi pojmy “povolání” a “zaměstnání”, “profese” či “pracovní pozice”? Někteří je používají jako synonyma, jiní je rozlišují. Žádné přesné a technické definice samozřejmě neexistují a někdy používáme tato slova jako vzájemně zastupitelná. Jindy si však uvědomujeme určité rozdíly mezi jejich významy. Často nám to může pomoci k lepšímu přemýšlení o světě práce a ke zvažování své pozice a své seberealizace z různých perspektiv. Umožní nám to přemýšlet také o alternativách a vztazích mezi těmito pojmy, tak jak je osobně naplňujeme. To může být nejednou doprovázeno rozhodnutím změnit či upravit některé z těchto rolí… Pojďme se nyní proto podívat, jaký užší význam mohou nést tato běžně užívaná slova.

Zaměstnání

Slovo “zaměstnání” je obvykle chápáno jako určitá role ve světě práce. Z pohledu právního existuje “zaměstnanecký vztah”, který je řízen zákoníkem práce. Pokud máme zaměstnání, pracujeme ve jménu nějaké společnosti, přičemž velkou právní i obecnou zodpovědnost za naše případné chyby přebírá tato společnost, máme svého šéfa a pobíráme plat nebo mzdu. Jinou skupinou, kterou rovněž můžeme nazvat v širším smyslu zaměstnáním, jsou takzvaná svobodná povolání, kdy nemáme nadřízených či zaměstnavatele – pracujeme jako sochař, soukromý praktický lékař nebo právník. Přesto však lidé i v těchto případech často hovoří o svém “zaměstnání”. Podobně o sobě může hovořit podnikatel – mé zaměstnání je řemeslník, zemědělec nebo majitel obchodní firmy. Pojem “zaměstnání” tedy popisuje především činnost, kterou se “zaměstnáváme”, kterou se zabýváme a pomocí které vyděláváme své živobytí. Nejsme „nezaměstnaní“. Pan Novák tak může říct “Jsem zaměstnán jako obchodní manager.” To je jedna z pracovních rolí u společnosti XY, jeho zaměstnání.

Pracovní pozice, pracovní místo

Každá větší společnost má samozřejmě organizační diagram, oddělení a oblasti, na které se zaměstnanci tohoto oddělení soustředí. Pan Novák je obchodní manager v oddělení pro významné zákazníky, kdežto pan Řezáč je obchodním managerem v oddělení maloobchodu. Oba mají podobná zaměstnání s podobnou náplní činností, ale odlišné pracovní pozice či pracovní místa. Pracovní pozice je tedy pojem zaměstnaneckého (či zaměstnaneckému obdobného) právního vztahu.

Je to místo, na které v dané společnosti přicházíme, na které se hlásíme, na které láká náborový inzerát, ze kterého odcházíme. Je dáno vymezením konkrétní role zaměstnance (zodpovědnost, pracovní náplň, umístění ve struktuře firmy) v daný čas u daného zaměstnavatele. Pokud nechápeme zaměstnání jako pouze právní termín (vztah, který vzniká pracovněprávní smlouvou), ale spíše jako nějaký typ pracovní činnosti (viz výše) a představíme si, že třeba pan Novák bude celý život zaměstnán jako obchodní manager, ale u různých firem – pak vidíme situaci, kdy se pracovní pozice budou lišit, ale jeho zaměstnání bude stále stejné či podobné.

Měním zaměstnání, nebo hledám novou pracovní pozici?

Pro člověka, který uvažuje o kariérní změně, je důležité mezi uvedenými pojmy vnitřně rozlišovat a ptát se – co vlastně chci změnit? Hledám nové zaměstnání ve smyslu odlišné pracovní role a odlišných činností, nebo chci najít pouze nové pracovní místo pro totéž zaměstnání, které mně vyhovuje? Pokud tvrdím “chci změnit zaměstnání”, který z významů tohoto slova tím mám na mysli? Nebo jsem otevřený oběma možnostem?

Změna zaměstnání či hledání nového pracovního místa je náročnou a stresující situací. Je třeba se věnovat tolika věcem a dávat si pozor, abychom nechybovali v tolika oblastech, že často zapomeneme zodpovědět na tuto zcela zásadní otázku – co vlastně hledáme? Nové zaměstnání, nebo „jen“ nové pracovní místo? Pro oba typy změn totiž existují odlišné strategie.

Profese

Třetím běžně užívaným pojmem  ve světě práce je “profese”. Profesi chápeme jako poměrně jasně vymezenou pracovní roli, která se do značné míry překrývá s pojmem “zaměstnání”. U profese však vnímáme důraz na celkovou roli, zodpovědnosti a výsledky, které produkuje, a dovednosti, znalosti a schopnosti, které její nositel musí mít. Máme tak profesi “lékaře” – jedná se o člověka, který vystudoval lékařskou fakultu a má patřičnou praxi, je zodpovědný za léčení pacientů. Je to poměrně oddělená sociální role od ostatních profesí – architekta či výtvarníka.

Určitá profese přitom může mít různá zaměstnání či specializace (s profesí lékaře mohu vykonávat zaměstnání “primář”, “chirurg”, “vědec-výzkumník”, “vysokoškolský učitel”, „revizní lékař zdravotní pojišťovny“) a samozřejmě může zastávat různé pracovní pozice (“primář 1. interní kliniky Městské nemocnice Ostrov”). Pokud hovoříme o profesi, pak často hovoříme právě o dovednostech, kvalitách či předpokladech, které pro ni musíme získat. Ve spojitostí s profesí tedy hovoříme často o profesním vzdělávání, profesní kvalifikaci, o profesní komoře, která hlídá tuto odbornou kvalitu svých členů apod. Právě z tohoto důvodu nutného vzdělání a kvalifikace je změna profese složitější a dlouhodobější proces než pouze změna zaměstnání.

Povolání a mnoho míst, kde jej nalézt

Pojem povolání je pojmem nejobecnějším a proto také nejobtížněji uchopitelným. Někdo jej chápe podobně jako zaměstnání či profesi. U jiných je ale jeho chápání spojeno s posláním, s naplněním, se smyslem, který chceme v práci a svých životních rolích obecně nalézat. I samotný význam slova nás upozorňuje na určitý širší a obecnější rozměr. Nestojíme jen v situaci, kdy pracujeme “na nějaké pozici”, kdy se něčím “zaměstnáváme”, ale kdy jsme voláni, povoláváni k nějakému určení.

Cítíme, že to, co děláme, má smysl jak pro nás, tak pro druhé lidi. Cítíme, že pro danou činnost máme předpoklady, máme pro ni určitý talent, že je v naší přirozenosti, že nám jde a že nás také baví. Dokážeme o ní povídat se zápalem. Cítíme, že toto je naše místo v životě, že jsme jím užiteční.

I samotný význam slova nás upozorňuje na určitý širší a obecnější rozměr. Nestojíme jen v situaci, kdy pracujeme “na nějaké pozici”, kdy se něčím “zaměstnáváme”, ale kdy jsme voláni, povoláváni k nějakému určení.

Nemusí se přitom vždy jednat právě a pouze o naše zaměstnání nebo může být mezi povoláním a zaměstnáním jen určitý vztah. Někdo najde své povolání či poslání (v dané životní etapě) ve starosti o vlastní děti a rodinu. Pro jiného je povoláním chránit a předávat tradice a zvyky, chránit přírodu a životní prostředí. Jeho zaměstnání ale není ekolog či etnolog, ale je třeba řemeslníkem, který používá tradiční šetrné výrobní postupy. A pro třetího může být “povoláním” psaní knih, ale protože se touto činností obtížně uživí, našel si jiné zaměstnání, které však jako své povolání necítí. Ne každé zaměstnání musí být povoláním a ne každé povolání musí být zaměstnáním. Ne v každém povolání lze vydělávat, nebo alespoň vydělávat dostatečně.

Povolání se někdy těžko uchopuje slovy a je často spojeno spíše s určitým typem činností, realizací talentu a naplňováním nějaké osobní, společenské či kulturní potřeby než s konkrétní rolí. Příkladem je například povolání učit, pomáhat druhým lidem, vytvářet umění nebo farmařit. I když tato povolání můžeme ve zkratce nazvat jedním slovem, v oblasti povolání se většinou jedná o komplikovanou strukturu potřeb, rolí a činností, navíc u každého odlišnou. Dva učitelé budou od svého povolání očekávat každý něco jiného, pro jednoho je větším naplněním vychovávat předškolní děti, pro druhého sdělovat lidem nejnovější informace v oboru astronomie a nadchnout je pro ně.

Povolání v tomto širokém smyslu se pak dotýká našeho osobního poslání, hledání životního smyslu, které má pro nás být jednou ze zásadních otázek, na kterou si na cestě životem musíme odpovídat. Ve vztahu ke své práci bychom pak měli znát toto své povolání, pátrat po něm a hledat jej. Tyto stránky chápu naše povolání právě takto, jako nalézání osobního smyslu a naplnění v práci, našich aktivitách, rolích a činnostech.

Tím samozřejmě nechceme snížit význam nalézání poslání a smyslu v jiných podobách a životních situacích (výchova dětí, hodnoty, postoje, občanský aktivismus, komunitní činnost), ani tím nechceme říci, že by pracovní povolání mělo být důležitější než ostatní aktivity, v nichž člověk smysl nalézá. Právě naopak – rovnováha a zlatá střední cesta je jako vždy nejlepším, a často dokonce jediným možným řešením.

Nalezení povolání osvobozuje a uvolňuje. Ten, který jej nalezl, se stává workoholikem jen zřídka: Protože kdo ví, že je na správném místě, ví nejen, že mu nic nemůže utéct, ale ví také, že o správném místě rozhoduje velice často právě správná míra…

Na prastaré a slavné delfské věštírně byl nejen známý nápis “Poznej sama sebe”, ale také méně známý nápis “Ničeho příliš”. A vzhledem k tomu, že delfská věštírna byla institucí, která dokázala úspěšně fungovat a přitahovat zástupy klientů minimálně po 1200 let, je velmi pravděpodobné, že v těchto tezích bude obsaženo velmi mnoho moudrosti. Nalezení svého povolání a poslání tedy neznamená, že se staneme workoholiky a nebudeme se v životě věnovat ničemu jinému. Právě naopak. Nalezení povolání osvobozuje a uvolňuje. Ten, který jej nalezl, se stává workoholikem jen zřídka: Protože kdo ví, že je na správném místě, ví nejen, že mu nic nemůže utéct, ale ví také, že o správném místě rozhoduje velice často právě správná míra…

Jak používáme uvedené pojmy na našich stránkách

Na těchto stránkách používáme pojmů povolání a zaměstnání podobně, jako se používají v běžném životě – v některých příspěvcích je používáme jako synonyma, jinde – kde je to potřeba – je odlišujeme. Typicky je odlišujeme ve článcích o hledání či změně povolání či zaměstnání.

Příspěvky o “hledání zaměstnání” pojednávají o hledání konkrétní pracovní pozice u zaměstnavatele, v rámci svobodného povolání nebo podnikání a zahrnují taktiky typu “Jak se připravit na pracovní pohovor”, “Jak se rozhodnout mezi dvěma zaměstnáními, která mě uspokojují”, “Mám potřebné předpoklady pro toto zaměstnání?” apod.

Naopak články o “hledání povolání” pojednávají šířeji o nalezení vhodné pracovní role, pozice nebo profese, tak aby nás bavila a naplňovala. Zabývají se nalezením povolání, pro které máme talent, a které odpovídá našemu nadání. Většinou se samozřejmě nejedná o jednoduché vybrání položky z imaginárního katalogu povolání na způsob dětské otázky “chci být spíše řidičem traktoru, nebo zvěrolékařem?”. Hledání povolání musí zahrnovat dlouhodobou a často intenzivní „práci“ v oblasti sebepoznání a představ o vlastní budoucnosti, vyžaduje bilancování našich životních a pracovních zkušeností a výsledků a postupně vede k vytvoření a následnému precizování konkrétní, individualizované pracovní role se specifickou náplní a osobním stylem, s nímž chceme toto povolání vykonávat.

Cílem přitom je, aby bylo skutečně osobní, a tedy aby bylo vykonáváno s poznáním, co je pro nás na něm důležité a co méně, se znalostí, ve kterých zaměstnáních lze takové povolání realizovat a jak si tato zaměstnání přizpůsobit co do vnější role i vnitřního postoje a prioritizace. Nejedná se o žádné tázání s konečnou odpovědí, ale o cestu, na níž si v jednotlivých etapách života odpovídáme různým způsobem, tak jak se mění naše chápání toho, co od nás konkrétní životní role a životní etapa vyžaduje. Tyto stránky chtějí na této cestě sloužit jako malý průvodce a upozornit na úskalí, ale i na nejlepší způsoby, kterým se na takové cestě pohybovat.