„Řekni mi, kým se obklopuješ, a já ti řeknu, jaký jsi“ – aneb na co nejčastěji zapomínáme…
Pokud bych měl jmenovat jeden z nejdůležitějších předpokladů osobnostní či profesní změny, na který ovšem máme tendenci nejvíce zapomínat, pak je to tento: vliv našeho okolí. Pokud bych měl vyjmenovat faktor, který nám dokáže v rámci jakékoli profesní či osobnostní změny nejvíce pomoci, a zároveň je jedním z nejsnáze ovlivnitelných, pak je to tento: vliv našeho okolí. Pokud bych měl jmenovat faktor, který nám dokáže ve změně nejvíce zabránit…
V jiném článku jsme ukázali tři základní oblasti otázek, na které si v životě musíme odpovídat. Odpověď na první (jak žít, jaké mít hodnoty a životní styl) je velmi úzce propojená s třetí otázkou (co dělat, co vytvářet, jaké mít povolání…), která je ústředním tématem těchto stránek. V tomto příspěvku se však budeme zabývat otázkou druhou (s kým žít, kým se obklopovat), především proto, že si často neuvědomujeme, jak úzce je odpověď na ni propojena s naším odpovídáním na třetí otázku po povolání a práci.
Okolí a my. Jsme ovlivněni. Ovlivňujeme.
Lidé, mezi kterými žijeme a s nimiž se často setkáváme, nás utváří, formují a ovlivňují v míře mnohem větší, než se obecně domníváme. Často si význam a sílu vlivu našeho okolí neuvědomujeme právě proto, že v něm žijeme skoro neustále. A tak jako si po nějaké době přestaneme uvědomovat hluk v pozadí, tlak oblečení nebo vánek v obličeji, podobně přestáváme věnovat pozornost tomu, co je dlouhodobé, s čím jsme neustále v kontaktu.
Pokud se nikdy nenacházíme v prostředí odlišném, které by nám ukázalo, jak rozličné mohou být podněty, chování a očekávání druhých lidí směrem k nám, pak si nemůžeme uvědomit, že takové rozličné možnosti vůbec existují.
U mnohých lidí je to také proto, že tyto podněty jsou neměnné, konstantní, pořád stejné. Neznáme-li nic jiného, pak daný stav považujeme za běžný, normální, samozřejmý a za nemožný či zbytečný změnit. Podobně nenadáváme na gravitaci, jak šeredně způsobila náš nedávný pád na zem a nepřemýšlíme, jestli bychom s ní neměli něco udělat. Víme, že se jedná o fenomén konstantní, neměnný, který tady bude vždy… že nikdy nebude jinak.
Pokud se nikdy nenacházíme v prostředí odlišném, které by nám ukázalo, jak rozličné mohou být podněty, chování a očekávání druhých lidí směrem k nám, pak si nemůžeme uvědomit, že takové rozličné možnosti vůbec existují. Člověk, který si neustále hledá tentýž nevhodný typ partnera, to dělá možná proto, že nikdy jiný typ vztahu nezažil a tedy jej ani vybudovat nedokáže. Podobně jako včela staví stále stejný šestiboký úl, máme tendenci ve vztazích opakovat jen to, co dobře umíme a s čím jsme se setkali…
Podobně jako včela staví stále stejný šestiboký úl, máme tendenci ve vztazích opakovat jen to, co dobře umíme a s čím jsme se setkali…
Pokud žijeme v prostředí, které nám opakovaně, jednotně a dlouhodobě tvrdí, že si musíme dávat na všechno pozor, vyroste z nás člověk úzkostný, který ostatním také říká, že by si měli dát na všechno pozor, čímž buduje repliky sama sebe – úzkostného člověka, který se dokáže dále sám množit…stejným mechanismem. Kruh se uzavírá. Pokud naopak žijeme mezi lidmi s láskyplnými vztahy, měním se v člověka milujícího. Pokud žiji pouze mezi kreativními umělci, pravděpodobně se ze mě nestane suchopárný pedant.
Sociální vztahy, chování druhých k nám a také jejich názory a očekávání směrem k nám se tak postupně přetváří v naše vlastnosti, naše vlastní očekávání od sebe samých, v náš sebeobraz.
Sociální vztahy, chování druhých k nám a také jejich názory a očekávání směrem k nám se tak postupně přetváří v naše vlastnosti, naše vlastní očekávání od sebe samých, v náš sebeobraz a v naše chápání světa a druhých okolo nás. A naopak – naše vlastnosti, sebeobraz a očekávání od světa utvářejí naše vztahy. Naše preference rozhodují o tom, kým se obklopíme. A tito lidé pak opět působí na náš sebeobraz, chápání sebe samých i světa, ve kterém žijeme. Kruh se opět uzavírá. Psychologové mají pro tento proces odborné termíny, důležitější je ale uvědomit si, co to pro nás znamená:
(1) Očekávání druhých a vliv okolí jako překážka ve změně
Tím, že změníme své postoje a chování, často měníme i dynamiku vztahů mezi lidmi okolo sebe. Některým lidem přestane takové chování vyhovovat, protože v jejich životě plníme určitou roli, kterou díky této naší změně také měníme.
Matka, která doposud plnila své rodičovské povinnosti na jedničku, ale která neumí dát svým již skoro dospělým dětem svobodu, začíná trpět, vyčítat jim to a připoutávat si je. Arzenál, který má k dipozici je pestrý a nevyčerpatelný – od kritizování a odpuzování prvních adolescentních lásek svých potomků, přes upozorňováním na to, že jsou ještě nezralí a na věci nestačí, nepřiměřeným omezováním, výčitkami (co jsem pro vás všechno udělala a vy mi to takto vracíte), útěkem do nemoci (a teď se o mě postarejte) a podobně. Brání jim tedy ve změně, v postupu do nových rolí a připoutává je v rolích starých, v jejich starém chování, které už ovšem nejsou rozumné ani patřičné.
Totéž činí nadřízený, který se natolik bojí o své místo, že brání podřízeným v tom, aby získávali novou kvalifikaci, aby se účastnili dalších tréninků či se bojí delegovat úkoly. Totéž (vědomě i nevědomě) mohou činit naší nejbližší kamarádi, kteří jednotně vyznávají životní filozofii fotbal, pivko, televize, čímž snadno převálcují naše nevýrazné novoroční předsevzetí doplnit si vzdělání dálkovým studiem.
Pokud se chceme měnit, rozvíjet a upřímně odpovídat na životní otázky po tom, co chceme a jací chceme být, musíme se smířit s tím, že také naše vztahy s některými známými, kolegy nebo přáteli budeme muset změnit. Protože svou současnou pozici v těchto vztazích jsme si vytvořili právě proto, jací jsme v současnosti, což se ne vždy nutně překrývá s tím, jací chceme být v budoucnosti.
Pokud se chceme měnit, rozvíjet a upřímně odpovídat na životní otázky po tom, co chceme a jací chceme být, musíme se smířit s tím, že také naše vztahy s některými známými, kolegy nebo přáteli budeme muset změnit. Protože svou současnou množinu přátel, známých a kolegů, a především svou pozici v těchto vztazích („dynamiku těchto vztahů“, jak říkají psychologové) jsme si vytvořili právě proto, jací jsme v současnosti (v jakých rolích, s jakými vlastnostmi), což se ne vždy nutně překrývá s tím, jací chceme být v budoucnosti.
Mnozí z našich přátel naši změnu přivítají, pro mnohé to bude změna pozitivní. Jiné však budeme muset opustit (nebo nás oni opustí) právě proto, že taková změna narušuje to, jak se k nám chtějí chovat nebo co od nás očekávají, co je pro ně důležité a co potřebují. To není nikdy snadné ani veselé. Pokud to však neuděláme, bude to právě toto jejich chování nebo očekávání směrem k nám (spolu s dynamikou prožitků, motivů a potřeb, které to v nás vyvolá), které nás bude nadále udržovat v chování, osobní situaci nebo životním pocitu, který chceme změnit a opustit.
Potřebuji-li si dodat sebevědomí, nemůžu se stýkat pouze s lidmi, kteří mi ho sráží. Potřebuji-li si dodat odvahy, nenaleznu ji v partě ustrašených kamarádů. To je zjevné.
Snadno pochopitelný ilustrativní obrázek výše uvedené situace je příklad dobré party z hospody Na Růžku, která pohotově vytáhne z tepla domova svého dlouholetého spolustolovníka alkoholika pana Jana za účelem oslavy ukončení pobytu v protialkoholní léčebně na pivo a pár štamprliček. V našem životě však takovéto situace a vztahy fungují jemněji a často méně patrně.
Potřebuji-li si dodat sebevědomí, nemůžu se stýkat pouze s lidmi, kteří mi ho sráží. Potřebuji-li si dodat odvahy, nenaleznu ji v partě ustrašených kamarádů. To je zjevné.
(2) Očekávání druhých a vliv okolí jako motivace ke změně
Druhým důsledkem, který můžeme využít ve svůj prospěch, a na jehož silný mechanismus velmi často zapomínáme, je možnost využít očekávání prostředí (a změny prostředí) ke své vlastní změně. Podobně jako nás kdysi formovala naše rodina, škola, naši přátele a kamarádi a prostředí, do kterých jsme jejich prostřednictvím vstoupili, můžeme jako dospělí lidé vědomě hledat a preferovat takové prostředí a takové lidi, jejichž vlastnosti, očekávání a chování k nám (nebo jejichž společnost obecně) bude ve směru změny, kterou chceme v našem životě učinit, nebo které bude odpovídat stavu, hodnotám a očekáváním, ve kterých chceme žít.
Mocný vliv vytržení z kontextu stávajících vztahů a následné “resocializace”, která je spojená s výraznou změnou chování, osobnosti a životního stylu, využívají terapeuti například u léčby závislostí – osoby se závislostí třeba na drogách jsou nejprve izolovány v terapeutické komunitě se zcela jinými vztahy, hodnotami a očekáváními, a postupně, tak jak se znovu navracejí do světa, jsou nabádány k tomu, aby své nové vztahy budovaly pečlivě, aby navazovaly na vztahy pozitivní, a nevracely se do vztahů negativních a patologických. Změna prostředí je tak mohutným a zásadním pozitivním faktorem jejich léčby.
Tohoto silného vlivu samozřejmě využívají také mnohé sekty – náboženské, politické, multilevelmarketingové. Efektivita, s jakou pracují, může být pro nás dalším (tentokrát odstrašujícím) důkazem toho, jak výrazný vliv může mít změna prostředí na naší osobnost.
Hledáme nové povolání? Obklopme se!
Podobného principu můžeme využít i v rámci jakékoli osobnostní změny či pro hledání svého povolání. Chceme podnikat a chybí nám odvaha? Obklopme se odvážnými podnikateli. Choďme na podnikatelské konference. Navštivme jejich networkingová setkání a bavme se s nimi. Spolupracujme s nimi na nějakém projektu.
Cítíte se jako přílišní specialisté a chybí vám inspirace, co vlastně jiného než programování má v životě smysl? Není to tím, že jediní vaši známí jsou programátoři a v pátek jdete po práci na pivo… s programátory? Chtěli byste opět změnit povolání nebo zkusit postupně několik odlišných zaměstnání, ale domníváte se, že vás bude okolí vnímat jako nezralého člověka, protože člověk by se měl držet jedné věci a mít v životě jasno? Není to tím, že všichni vaši důležití přátelé vyznávají právě toto přesvědčení? V terminologii českých komedií “vystudovali jako knihkupec, stali se knihkupci a jsou stále knihkupci”?
Cítíte se jako přílišní specialisté a chybí vám inspirace, co vlastně jiného než programování má v životě smysl? Není to tím, že jediní vaši známí jsou programátoři a v pátek jdete po práci na pivo… s programátory?
Nenabádám samozřejmě k tomu, opustit všechny současné vztahy a vybudovat vše nanovo. To je mechanismus, kterým fungují sekty a sektářská hnutí. Měli bychom si vždy uvědomovat, co nám který vztah dává, k čemu nás nutí, co po nás požaduje, jaká je naše role v něm. Měli bychom opustit či omezit vztahy, které nám brání ve změně; a naopak více vyhledávat a pobývat v těch starých vztazích, u nichž vidíme, že jsou pro nás dobré a kde naopak získáváme motivaci a podporu. Měli bychom vědět, že když se nám nedostává odvahy, můžeme zavolat Zdeňkovi, když potřebujeme motivaci, víme, že každý čtvrtek probíhají networkingová setkání naší profesní skupiny, když potřebujeme relaxovat, můžeme zajít za místní partou na volejbal a když potřebujeme trochu nadhledu, pak návštěva bodrého souseda pana Novotného je tím pravým, co nás nabije zase na pár dní…
Změna uvnitř nutně znamená změnu navenek
Pokud hovoříme o osobnostní či profesní ZMĚNĚ (tedy rozhodnutí měnit své chování, měnit svou profesní roli, získávat nové dovednosti, motivace, preference a zvyky…) pak otevřenost k možnosti měnit naše vztahy a odhodlání vytvářet vztahy nové je základním předpokladem takové změny. Protože je to právě výslednice všech našich stávajících vztahů, která vždy potvrzuje a udržuje náš současný status quo (ať je to status šťastného manžela v milující rodině či rozpadajícího se narkomana v partě narkomanů). Pokud chceme změnu, pak právě tuto výslednici musíme upravit – posílit starý vztah, který byl vždy dobrý, nalézt nové aspekty a role v hodnotných vztazích (“redefinovat” je, jak odborně říkají psychologové) a opustit hospodskou partu Na Růžku.
Šílenství je přesvědčení lidí, kteří dělají dokola stále stejné věci, ale najednou od nich očekávají odlišné výsledky.
Světové svépomocné sdružení Anonymní alkoholici, které zaznamenalo historicky fenomenální úspěch v léčbě závislostí, velmi výstižně definuje šílenství jako přesvědčení lidí, kteří dělají dokola stále stejné věci, ale najednou od nich očekávají odlišné výsledky. A to platí nejen pro naše chování, ale i pro naše vztahy.
Recept je tedy prostý – pokud v oblasti změny povolání, hledání nové profesní role či obecně experimentování s naší pracovní identitou narážíme na nějaký vnitřní konflikt, nerozhodnost či váhavost, je dobré se ptát – jak přispívá naše okolí, naši kolegové, naši kamarádi, naši známí, naše rodina k tomuto konfliktu? Jak k tomu přispívají naše vzory, naše modely (které třeba ani osobně neznáme, to ovšem neznamená, že na nás nemají vliv)? Jaké názory by tito jednotliví lidé v tomto konfliktu zastávali? (Tato hra se dá hrát jak imaginárně, tak doopravdy – můžeme se jich zeptat.) Jak by toto naše váhání vypadalo, kdybych měli kolegy, známé či rodinu s jinými názory, s názory pro variantu A, nebo naopak pro variantu B? Co bude okolí říkat, když se rozhodneme pro variantu A, co naopak u varianty B?
Žádný člověk není ostrovem sám pro sebe
Účelem výše zmíněné analýzy samozřejmě není to, abychom se rozhodovali bez ohledu na ostatní, abychom zohledňovali pouze své zájmy. Účelem je, abychom věděli, jak nás okolí ovlivňuje, jaké očekávání od nás ostatní mají a v jakých rolích nás chápou. Na základě tohoto poznání se můžeme rozhodnout, zda v těchto vztazích zůstaneme, zda druhé lidi využijeme jako podporu, zda s nimi v této konkrétní záležitosti spíše omezíme komunikaci, zda se jim dokonce postavíme nebo zda tyto vztahy změníme a jak je změníme.
Možná se rozhodneme hledat jiné, specifické vztahy a zkušenosti, které nám v této fázi života chybí, možná se rozhodneme redukovat ty aspekty stávajících vztahů, které nám brání v rozvoji. Možná se ve stejných vztazích pokusíme najít nové kvality a změnit svou roli v nich.
Vždy je však dobré opustit mýtus, že jsme jako osobnost něco samostatného, odděleného, autonomního a izolovaného od světa ostatních, něco co jím není utvářeno a ovlivňováno, ale co jej může pouze ovlivnit a utvářet.
Vždy je však dobré opustit mýtus, že jsme jako osobnost (s jejími preferencemi, názory, charakterem, vlastnostmi) něco samostatného, odděleného, autonomního a izolovaného od světa ostatních, něco co jím není utvářeno a ovlivňováno, ale co jej může pouze ovlivnit a utvářet. Právě naopak. Je dobré si uvědomit, že naše osobnost je do značné míry výslednicí našich důležitých vztahů v minulosti i současnosti. Je výslednicí, která samozřejmě má velkou setrvačnost, stabilitu a sílu, takže nepodlehne každému momentálnímu tlaku nevhodného okolí. Ale i mohutná skála může být vymleta nekonečným a opakovaným působením vody, která je přece zdánlivě tak slabým činitelem oproti mohutnosti skály. Oproti skalám ovšem máme výhodu. Nestojíme sošně, neschopni pohybu. Můžeme aktivně hledat místo, kde voda nepůsobí. Můžeme dokonce vody využít tak, aby naši skálu formovala žádoucím směrem. Můžeme ji opracovat tak, že vznikne krásná a hodnotná socha… Nemusíme proto vždy bojovat. Daleko lepší strategií v oblasti vztahů je hledat soulad.